Něco zůstalo, něco je navždy pryč. Ze dvou měsíců prázdnin se těšily děti před 40 lety stejně jako dnes, jen trávení času je odlišné. Co je pro dnešní děti samozřejmé, pro jejich rodiče bylo někdy až nepředstavitelné. Nebo alespoň nedosažitelné. Co bylo lepší, si odpoví každý sám.

Za pár hodin na opačném konci světa
Turecko, Egypt, Maledivy, nebo třeba jen Řecko či Španělsko. Letecký zájezd, dokonce naplánovaný na poslední chvíli, ze dne na den, byl kdysi z kategorie sci fi. Lidé byli šťastní, když se dostali do Maďarska, Bulharska či Jugoslávie. I to je stálo nekonečné papírovačky a vybavovačky. Opravdu výjimečně, po „ještě nekonečnějších“ vybavovačkách a papírovačkách mohli jít na Kubu nebo nějaké „kapitalistické země“. Vidět svět je fajn, z hlediska rekreantů, kteří nevytrčí paty z hotelového komplexu je však někdy opravdu jedno, v jaké zemi jsou. A vzhledem k dramatickým změnám klimatu stojí za zamyšlení, zda je takový, momentálně nejpopulárnější, druh dovolené opravdu nezbytný.

Tropická vedra vzácností
Mnozí Slováci je zažili tak akorát pár dní v Maďarsku nebo na Sĺňavě či Zemplínské Šíravě. Vůbec to však nebyl problém, lidé se přizpůsobili. Mírně léta, teploty kolem 26 stupňů na většině Slovenska byly příjemné. Lépe se pracovalo, chodilo po výletech, a nebyl problém ani s koupáním. Lidé, včetně dětí, byli otužilejší. „Pamatuji si, jak jsme se se sestrou běžně koupávali ve 20stupňovém bazénu. Venku nebylo mnohem víc. A co, tady jsme,“ vzpomíná čtyřicátnice Karolína.

Jde se do kina!
Ano, to se chodí i dnes, ale už to není docela ono. Neosobní mutliplexy s pestrou nabídkou promítání i občerstvení, je něco úplně jiného než když se kdysi člověk celý den (nebo i týden) těšil na konkrétní film, promítaný jednou, nanejvýš dvakrát. „Kino, to byla pro nás událost! V telce jsme měli dva pořady, žádná kabelovka, internet, stahování filmů, takže jsme se opravdu těšili. Večer jsme se potkali parta před kinem, v něm obsadili celou řadu, bylo to opravdu milé,“ vzpomíná zase Silvia.

Hráze na řece místo aquaparků
Tobogány, vířivky, sauny, welness… V komerčních aquaparcích je co dělat celý den a za peníze se tam děti i dospělí, milující tento druh zábavy, opravdu dostatečně vyřádí. I bez nich však měly v minulosti děti co dělat: „Chtěli jsme se koupat, ne všude bylo koupaliště či jezero, tak nám nezbývalo jiné než si postavit hráz na řece nebo potoku. To nám zabralo asi půl dne, a pak jsme se mohli koupat. Plavat jsme se učili ve vodě po pás, při svěží teplotě. Případně kluci chytali ryby, potápěli se, opravovali hráz… Byly to nezapomenutelné zážitky,“ přibližuje své prázdniny třicátnice Anna. Chodívalo se i na koupaliště, ta se však s dnešními sotva dají porovnat. Snad jen v přeplněnosti.

Sami doma, u babičky, nebo raději ve školce?
Prázdniny, to byl pro děti i zlatý čas samostatnosti. „Máma pracovala, tak jsme to museli zvládnout sami. Podělali jsme, co nám kázala, například obrali ovoce, které chtěla večer zavařovat, nebo nakoupili, uklidili, pak jsme se mohli vybrat koupat, kam ona došla po práci za námi. Žádná kontrola přes mobily, nic, a to jsme chodívali přes půlku města. Věřila nám, a my jsme si museli věřit také,“ říká Ivana, nejstarší ze tří dětí, která má dnes sama tři děti. Pokud rodiče museli pracovat, děti trávily prázdniny u babičky, případně u kamarádů. Doba se změnila, dnes rodiče neradi nechávají děti samy, takže se nejednou stává, když prarodiče pracují, případně žijí v jiném městě, že zejména ty menší děti stráví polovinu prázdnin – ve školce.

Opékačky v lese
„Sebrali jsme se celá parta, doma vybrakovali lednici a zahrádku – zelenina, brambory, slanina, špekačky a šlo se do lesa. Tam jsme si sama děcka, asi tak od 10 do 15 let udělali oheň, piknik. Nic jsme nepodpálili, ani les, ani sebe. Byla to svoboda, starší dohlíželi na mladší, čas na hry, debaty, první lásky,“ říká o svých vzpomínkách na léto čtyřicátnice Simona. Do lesa se chodí i dnes, mladší děti většinou pod dozorem dospělých, pochopitelně, aby nebodaj něco nepodpálili, aby se neztratili, aby se něco nestalo … Partie starších chodívají do přírody bez dozoru, nejednou tam už ale jde o jiné než opékačku.